č.16

Snění - Kompas č.16
Ticho rozostřuje barvy. Vítr, který je normálně všudepřítomný, zmizel, jako by nikdy neexistoval. Teplo omamuje a já upadám do polospánku. Sním a procitám. Světlé modré nebe se odráží na nehybné hladině. Vlny líně a bezhlučně hladí břeh. Moje vibrace se sjednocují s vibracemi země. Objímá mě konejšivá a milující náruč. Příroda? Duch? Bůh? Velká Matka?
Hutné, nehybné takřka hmatatelné ticho. Jsem a nejsem. Miliardy let v jediném okamžiku. Bublina milosti.Nemohu nebo nechci se ani pohnout.